Těší mě

Zdravím. Vždy mám problém se začátkem, a to úplně ve všem. Nicméně psaní mě baví. Já si ráda přečtu blogy a články na internetu a třeba ty moje v budoucnu též někoho budou bavit, tak proč to nezkusit.

Tedy jmenuji se Klára a je mi 23 let. Pocházím z Prahy a část dětství jsem prožila v Jižních Čechách, takže nejsem úplně městská slepice. Dále, studuji hnojárnu a nikdy nečtu Terms & Conditions, tedy řekla bych, že jsem normální moderní dívka.

Dlouho jsem ve svém životě jela pouze tak, jak by se mělo. Mateřská školka, proti tomu se těžko protestuje ve třech letech. Základní škola, rodičovský servis z domu do školy a zpět. Střední škola, větší frajer, ale stále, kdo chce riskovat černý puntik. Vysoká škola; když nepřijdeš, tvoje věc.

Taky jsem chodila do práce, na brigádu a vždy jsem byla znechucena. Ani neumím konkretizovat čím, ale 8 hodinové dřepění na zadku u počítače mě šťastnou nedělalo.

A tady se dostávám k mojí momentální situaci. Přesně si pamatuji ten okamžik, kdy jsem se rozhodla, že to změním, to, jak žiji. Jela jsem s mumí z Top Gear Live metrem domů a zase jsem si stěžovala, na něco. No, a ona mi řekla: Kájinko, tak přeruš školu a odjeď." Já asi prostě potřebuji nakopnout, abych něco udělala. Tak jsem se sebrala a odjela do Velké Británie dělat au-pair.

A bylo to nejlepší rozhodnutí. A tím nemyslím, že jsem přijela a vše bylo hned skvělé. Nebylo, ale rozkoukávám se, teď už snad méně, než na začátku. Taky jsem našla někoho, kdo taky takhle bojuje a tím se vše zjednodušuje.