Madam cestovatel

U mně nepadalo v úvahu, že bych na Vánoce zůstala mimo domov. Tedy ve čtvrtek 18. prosince jsem se vydala na cestu zpět do rodné země. Letadlo mi letělo až v pátek, čekala mne noc na letišti. Nejdřív autobusem do Londýna a následně z Londýna na Stansted. Proč si vybírat letiště půl hodiny od bydliště, když mohu podniknout dobrodružnou čtyřhodinovou výpravu na letiště jiné.
První autobus měl hodinové zpoždění. Nevadí, zcela zmrzlá jsem se zahřívala myšlenkou Ježíška doma. Druhý autobus mi ujel, jak jinak, ale moje srdceryvná story dojala řidiče dalšího busu.
Když jsem dorazila na letiště, bylo 23 hodin, cca. Zamířila jsem ihned k místu, kde mohu projít do té druhé části, duty tax free, chápete. Nicméně člen personálu mi oznámil, že mě tam může pustit nejdříve ve 3 ráno. Sklesle jsem klesla na naprosto LEDOVOU podlahu. Podotýkám, že z důvodu "ušetřit místo" jsem na sobě měla jen koženou bundu a mikinu. Stále v poměrně optimistické náladě jsem otvírala počítač, že koukáním na filmy mi čas rychleji uběhne, k čemuž potřebuji zásuvku a bylo mi tvrzeno, že jich tam bude mraky. Nebylo. Takže jsem shlédla část Snídaně u Tiffanyho a zaklapla.

Kolem mně se na zemi válelo spoustu lidí, někteří i spali. Já ze strachu, že budu okradena jsem nezahmouřila oka a ve 3 hodiny už vykračovala k turniketu na pípnutí letenky. To bych ovšem nebyla já, pokud by se něco nezadrhlo. Pípnout mi to nešlo. Takže ten stejný člen personálu se slovy: "Vy už jste za mnou byla, viďte, já si vás pamatuji, hahahihi.", mne musel zachraňovat. Přede mnou už byly pouze 4 hodiny čekání. Pár dlouhých chvil jsem strávila v obchodě, koupila jsem si obrovské sladké kafe a usadila jsem se na již více pohodlnou židli ihned pod tabulí, která oznamovala číslo gate.



Už na mne začala pořádně padat únava a nenáviděla jsem úplně všechny lidi, kteří kolem mně pořád tak otravně oblejzali. V asi 6 hodin konečně zablikalo moje číslo gate. Vnitřní nadšení jsem neměla sílu prezentovat i vně. Doplazila jsem se do letadla, usedla a už se jen modlila, ať doletíme.
V podstatě mám let v mlze, asi jsem spala, ale sedělo se mi velmi nepohodlně, takže ani spánek nebyl extra třída.
Ovšem čekal na mě tatíček a cestou domů mi koupil rohlíky a vánočku a já miluji rohlíky i vánočku. Doma jsem umuchlovala všechny naše zvířata, totálně se přejedla, oblékla si pyžamo a ulehla do své postele.