Přijde mi přirozené začít s tím ošoupaným: Jste to, co jíte., ale to přeci není pravda, byla bych totiž chodící mrkev. Před odjezdem do UK jsem jedla, jak to říci, normálně, což znamená, že jsem snídala minimálně, svačila ve škole chleba namazaný se sýrem (když jsem měla štěstí), obědvala ve školní jídelně cosi (jak je člověk schopen vytěsnit úděsné vzpomínky z paměti mne udivuje) a následně po příchodu domů sežrala, co jsem viděla. Jo, a pak ještě večeřela teplý pokrm s rodinou. Co se týče tekutin, ano, pila jsem, a to šťávy. Takové ty, co zalejete vodou, typische tschechische.
Ovšem zde nastala změna. Ještě před příjezdem do mé nové hostitelské rodiny mi bylo řečeno, že jejich strava se liší od známé britské kuchyně. Ta je prezentována jako poměrně nechutná slátanina fazolí v tomato omáčce, párečků a slaniny, a samozřejmě toastů. Vlastně, hodně se tu jí maso obalené v listovém těstu, hodíte to do trouby a rovnou jíte. Nikdy jsem to neměla, nebudu to tedy soudit (ale dle mně je to fuj). Nicméně nic takové mne v mé host family nečekalo.
Ranní rutinu "juice making" jsem vám už vyprávěla, prostě vymačkám z asi 20 kg ovoce a zeleniny džusík pro dva. Mne to i po půl roce tále irituje, protože si vždy zničím manykýru. Vraťme se ale k tématu. Lidé zde nijak neprožívají oběd; dají si sendvič nebo sendvič. Ale já se zapřísáhla, že v rámci diety budu odmítat pečivo (horor). Po půl roce jsem se ale konečně naučila, jak to udělat. Snídám při výrobě džusu, ovesnou kaši s medem nebo banánové lívance (občas ale i toast). V ten samý moment si dám upéct kuřecí prso či lososa. Já totiž nemůžu vyvařovat v průběhu dne, z důvodu příchodu matčiných pacientů, v tu chvíli se kuchyně stává čekárnou. Pouze když tam nikdo není, mohu si rychle oškrábat MRKEV nebo uvařit couscous. Když už jsem u té mrkve, opravdu ji jím každý den, asi tak jednu a půl. Moje strava není až tak pestrá, jím již zmiňované kuřecí prso nebo lososa a vůbec nejčastěji tuňáka z konzervy. Jako přílohu mám MRKEV nebo papriku nebo kukuřici atd. Večeře se mi vaří v kuchyni snadněji, protože tam můžu být déle než 5 minut. Opět hodně zeleniny, maso nebo těstoviny.
V průběhu dne mám ještě dvě svačiny, mezi snídaní a obědem, a obědem a večeří. Já mám hlad neustále, vždy jsem měla. Dopo svačina je většinou smoothie, nahážu do mixéru ovoce (banán, mango, jablko, jahody...), vodu, mandlové/sojové mléko a třeba mandle; hotovo. Taky protein tyčinka a drink, čoko. Odpo svačina je většinou sojový jogurt s shreddies a trochu arašídového másla. Arašídové máslo je asi to nejlepší, co jsem se tady naučila jíst.
Vyhovuje mi naprosto tento způsob stravování. Nic mi nechybí (možná hovězí steak). Čokolády se nevzdám nikdy, jen jím 70 % a více. A čas od času, každý týden, mám cheat day, kdy si dám úplně vše, co chci. Je mi pak zle. Jo, a piju pouze vodu, čaj a každé ráno kafe.
Mě stačilo strávit pár dni v Brightonu u jedné rodiny, kteří jedli jen mražené hotovky a stojí mi hrůzou vlasy ještě teď. Momentálně žijeme s přítelem v Dublinu a Irové jedí ve směs to samé co Britové, takže žádná sláva.
OdpovědětVymazatAle když koukám na tu fotku s krevetami, hned bych si dala mňam!:)
Jediný, co mi tu hrozně chutná a mohla bych to jíst furt jsou ty jejich jablečné taštičky:)